zdroj: pixabay.com
Sport a relaxace

Jak udělat z pohybu zábavu a docílit pravidelného cvičení?

Alžběta Halamová
21.07.2019

Cvičím ráno. Je to chvíle, kterou věnuji sama sobě, tím se ladím na celý nadcházející den. Startuji energii čchi. Cvičím, jsem aktivní a potom tento rituál ukončuji zklidněním - meditací. V této dynamice probíhá celý můj den. Chvíli jsem aktivní, chvíli zase naopak klidná. Cítím, že to udržuje přirozený balanc a dává mi to sílu.

Chcete správně nastartovat den? Zkuste pohyb!

Chcete se cítit spokojeně, vesele a výkonně po celý den? Snažíte se pravidelně cvičit, ale nějak to nejde? Podíváme se, jak na to. Začátek bývá nejtěžší. Motivace pomáhá. Je příjemné si říct, proč chceme cvičit? Chceme zhubnout? Jsme unavení, a tak chceme zabojovat s únavou a být v kondici? Chceme jen vypustit ventil z práce? Z osobní zkušenosti vím, že vnitřní motivace pomáhá. Pomáhá především ve chvílích, kdy je cvičení těžké. Obecně začátky nejsou lehké a ani u cvičení tomu není jinak. Je to změna, na kterou naše tělo reaguje. Neví, co se děje a přirozeně cvičit nechce, protože mu bylo tak dobře předtím. Mohlo si lenivět a nic nedělat. Zní to fajn, ale bohužel to vede k různým onemocněním, ať už fyzickým či psychickým, a my přece chceme být zdraví a krásní.

Jak tedy začít s pravidelným cvičením?

Je příjemné začít krátkým cvičením, aby nás to bavilo. Jakmile k nám přijde myšlenka, že už nemůžeme, že to je moc, klidně přestaneme. Nebudeme se za to obviňovat a užijeme si příjemný moment po cvičení. Užijeme si tu chvíli, ve které si můžeme říct, že dnes jsme pro sebe něco udělali a příště to třeba pujde ještě lépe. Již po pár cvičení bývá radost ze cvičení tak velká, že je stále jednoduší cvičení udržovat. Postupně v sobě budujeme návyk, což zabere asi 3 týdny a náš pocit naplnění se proměňuje ve stálou potřebu. Teď se to může zdát bláhové, ale ze zkušenosti vím, že to tak bývá. Dostaví se pocit, který nás navnadí v cvičení pokračovat a užívat si ho.

REKLAMA

Pohyb pro radost krok za krokem

  • Najdeme si chvilku pro sebe. Ráno, odpoledne nebo večer.
  • Zavedeme malou změnu. Začneme cvičit v krátkých intervalech.
  • Nejde začít? Jednoduše otočíme list a začneme odznova. Neobviňujeme se a netrapíme se tím. Jsme k sobě laskaví a chápaví. Promyslíme místo, kde cvičíme, čas, kdy cvičíme a i vhodné nástroje, zda je nám pohodlně v tom, co máme na sobě apod.
  • A dál? To už je na nás samotných. Pokud jsme překonali měsíc, už cítíme posun a dokážeme cvičení udržovat. Kdo říká, že to je lehké? Já ne. Kdo říká, že to stojí za to? Já.

Začnu až ...

Pokud patříme mezi stálé bojovníky, kteří tvrdí, že začnou, až se něco stane, až budou mít víc času, až, až, až, tak můj názor je, že s tímto přístupem nezačneme nikdy. Tajemství je v tom, že vhodná chvíle neexistuje. Je třeba vzít do ruky to, co máme, vyhradit si svůj čas a začít. Prostě začít. Tak jednoduché to je. Věřím, že to všichni dokážeme. Sama vím, že se vždy ke cvičení přemlouvám, přemýšlím, zda se mi vůbec chce, a proč bych to měla dělat. Už jsem ale našla, jak z toho ven. Jednoduše začnu a nepřemýšlím. Je to super přístup, protože tak trošku obalamutím svůj mozek. Nepřemýšlet a začít. Úspěch zaručen.

Meditace jako nástroj otevření mysli

Foto: Pixabay.com

Autor: Alžběta Halamová

Diabetická retinopatie - co předchází slepotě jako důsledku cukrovky?
Neepileptické psychogenní záchvaty, jejich typy a projevy

Další články